Dráty na perly

30. září 2011 v 18:59 |  Žiju jen jednou
Ahoj! Musím se s Váma podělit o dost zvláštní zážitek. :-)Probudila jsem se v sedm, s tím, že si můžu přispat. Jelikož v 7:30 byl odjezd k zubařce, musela jsem si přichvátnout. Budík mě budil, ale já ho zmáčkla a spala dál. Samozřejmě, že jsem dobrých deset minut strávila u zrcadla v kartáčkem v ruce a hledala nedostatky mých perliček. U zubařky jsme byli už před osmou a já vesele vzpomínala na spolužačky, které se musí učit bižuli. :-D Má radost skončila ve chvíli, kdy mi paní doktorka dala něco mezi zuby, řekla bych kroužky na stoličky připevněné cementem. Hodinu jsem strávila u sestřičky s nějakou divnou hmotou v puse. Nemohla jsem polknout, takže mi sliny elegantně stékaly do bílého kalíšku. :-) :-)(pardon, ale jinak to říct nejde) Tatínek si tam ze mě dělal srandu, že vypadám jako nějakej pes. Prostě úžasný. Po chvíli mi hmotu vyndali a já sama musela zapátrat po válečkách, které mi drželi stoličky. (dost blbě se to vysvětluje, snad si to dokážete představit) A opět jsem (s taťkou) osiřela v sesterně. Vybírali jsme gumičky, veliké dilema. Nakonec jsem sáhla po fialových s nádechem modré a udělala jsem moc dobře. Sestra přišla asi po 15 minutách a začala mi na nechutným modelu ukazovat, jak se čistí zubiska.;-) "To bude děs..." dodala jsem směrem k tatínkovi, když sestra odešla. No a v dalších pěti minutách jsem byla u doktorky na sedačce, tentokrát se ze sedačky stalo lehátko. Dala mi do pusy roztahovák, odsávačku na sliny, která děsně vtipně bublá a začla mi na zuby nanášet jakoby průhledný lak na nehty :-D, asi nějaké lepidlo... Pomalu tam dávala zámečky a vše průběžně sušila foukátkem a ultrafialovou lampičkou. Když svojí práci dokončila, nechala mě konečně vypláchnout si pusu a optávala se, jestli něco někde netlačí. Spokojeně jsem vrtěla hlavou. A konečně jsem seskočila s křesílka a mohla říct: "Na shledanou..." :-)Vše jsem ještě jednou zkontrolovala v zrcátku a vezla se autem do školy. Houf kolem mě se utvořil hned, jak jsem vešla do třídy. Připadala jsem si dost blbě, když jsem se na ně pořád zubila.
A teď? Nemůžu pořádně jíst, ikdyž mám hlad.:-( Z kartáčků se stali moji nejlepší přátelé a jsem nesmírně šťastná, že už mám rovnátka! :-) :-) :-)

P.S. Fotku nečekejte. Mám jich sice plno, ale nevím nevím, jestli by vám nebylo ještě hůř. :-D
P.P.S. Statečným děkuji za přečtení.;-)
 

Slza nenávisti

28. září 2011 v 15:42 |  Z jiného úhlu
Ahoj! Dnes jsem se rozhodla, že Vám ukážu něco z mé malovací činnosti. Slzičku jsem malovala, když mi bylo smutno, náladu jsem měla pod bodem mrazu. Proto takový pesimistický název. Nevím nevím, jestli se vám to bude líbit. :-) Opět sem z toho udělala koláž, nějak mě to baví :-D.

Vy ale smutní nebuďte, slzičky vám nesluší, papa!

Startujeme, go!

26. září 2011 v 18:11 |  Asokopaná
Kdo bude nejlepší asokop?!


Aktuální slovo:

OBAVA


 


Menší vysvětlení, úvod

26. září 2011 v 18:03 |  Asokopaná

Nápad z nudy...

Asokopaná je hra (ano, název je můj), která se hraje podobně jako dobře známý slovní fotbal. Jenže tato verze je trochu ztížená.

Fotbal - napíšu slovo, nebo-li vykopnu a další napíše slovo které začíná na poslední písmenko slova mého (např: židle - eskymák - kaktus). Ale, předpona ASO znamená: asociace. Hra, která se hraje zase tak, že napíšete slovo, které Vás napadne, když se řekne mé slovo (např: židle - nohy - pantofle). A co to spojit dohromady?
Pro méně chápavé (neumím vysvětlovat, takže pro všechny): já napíšu slovo, například satelit a vy se snažíte vymyslet slov, které začíná na T a které Vás napadne, když se právě satelit řekne. Mě napadne třeba Televize! Chápeme? No doufám, že jo.

Příjemnou zábavu,

London tea

26. září 2011 v 11:58 |  Z jiného úhlu

aneb jak se léčím. Plus paralen.

Ano, dnes se poflakuju doma. Nemůžu říct, že bych byla štastná, ale zrovna se mi nechce tvrdnout ve škole s červeným nosem. Dnes už je mi trochu lépe než včera, alespoň něco. :-) :-)
Chtěla bych Vám ukázat mou grafickou (ne)schopnost. Vyrobila jsem z nekvalitních fotek, dá se říct, koláž. Docela se mi to líbí, co vám? :-D


Povšimněte si prosím mého nejúžasnějšího hrnečku! :D ;-)

Lay - V moři

25. září 2011 v 19:58 |  Dění na blogušce
Ach ano, nový lay. Opět. Ikdyž ta divná věc předtím se nedá počítat jako lay, spíše jako tapeta. A jak se Vám tento líbí? Mě teda moc. Modrá je dobrá... a uklidňující a to moře... . Má láska, vždycky si vzpomenu na potápění a hledání medúzek :). Těch hnědých, samozřejmě.

Nemůžu se dlouho rozkecávat, protože mě strašně slzí oči. Snad příště Vám něco málo povím o dovolené, ale to byste museli být hodní!

Kašlete na rýmu, stejně potom dostanete kašel.



Kapesníky! Čaj! Kapky!

25. září 2011 v 16:35 |  Žiju jen jednou
No fuj. :-! Koš přeplněný posmrkancema, prázdné layhvičky od kapek do nosu se valejí na stole spolu s vypitým hrnečkem borůvkového čaje. Je mi strašně.[:tired:] Hlava mi chce asi prasknout, v levém uchu už to praskání slyším. Kde mám ten teploměr?! Teplotu nemám, díky bohu. Takže co teď? Možná bych si měla dojít pro teplé ponožky a zalehnout k televizi. Určitě dávají Kouzelnou školu či jiný program pro naše miláčky. Chci vidět pana Dubínka, Krtečka, Prasátko Pepinu a další "celebrity", které tohle nikdy nezažijou. Pro které je svět růžový, maximálně fialkový. :-P

Je to pro mě ještě složitější, když jsem se dodívala na Dokonalý Svět. Skvělej seriál plný trochu jiného humoru než jiných pořadech. Všechny ty osoby já přece znám. Vlastně ty jejich povahy. Vždyť to jsou (byly) mé kamrádky...

Hůř mi už asi nebylo, ale jo bylo, ale musí to znít pesimisticky, ne? :-D :-D No nic mějte se....... já se jdu lééééčit! :-x


Příšerková ZOO

18. září 2011 v 16:48 |  Dění na blogušce
Ahoj, dneska Vám představuju mou malou příšerkovou ZOO. :-) Vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje a dnes jsem to viděla u Dincie, díky. ;-) ;-) Je to zase další blbůstka na blog, ale pěkná blbůstka.
První členkou je Nemy. Všem budu moc vděčná, když mi jí nakrmíte. Všechny ostatní (později adoptované) si zde budete moci prohlížet! :-D... a krmit

Adoptovaná: 18.9. 2011
Vylíhnutá: --.--. 201-

Adoptovaný: 18.9. 2011
Vyhlíhnutý: --.--. 201-

Adoptovaná: 18.9. 2011
Vyhlíhnutá: --.--. 201-

Adoptovaná: 18.9. 2011
Vyhlíhnutá: --.--. 201-

Malíř podzim

15. září 2011 v 16:13 |  Bez inkoustu!
A už se to blíží, podzim klepe na dveře. Při literatuře jsem byla tělem v čítance a myslí někde v parku, kde jsem si hrála s kaštany. Nebo to také bylo u babičky na dvoře. Naše třešeň na zahrádce už ztrácí sytě zelené listí a pod ní se valejí žluté uschlé kusy lístečků. Poslední opozdilci rajčat pomalu dozrávájí. Soused již řeže dříví a děti mu pomáhají. Všichni pečlivě rovnají polínka do přístřešku. Když jdu po ulici v mé nové podzimní bundě, všímám si, že moje stíny jsou delší a delší. Připadám si, jako kdybych měřila tři metry! Lískové oříšky chytají taky tu správnou barvu, čekají na své rozlousknutí. Vše je připraveno na podzimního malíře, který svými barvami vymaluje všechny listnaté lesy, louky, pole, ale také naší zahrádku. No a já samotná čekám na mé narozeniny. Určitě budu mít v kytičce od maminky zapíchané žaludy a kaštany. Podzim je obdobím někdy deštivým a pochmurným, ale někdy tak veselým a barevným, že ve všech probudí ten optimismus, který v zimě opět usne. :-)

Kam dál